Vyskytuje se long covid u očkovaných i neočkovaných?
Ve veřejném prostoru se můžeme často setkat s hlasy, že long covidem (postcovidovým syndromem) trpí více jedna nebo druhá skupina, očkovaní nebo neočkovaní, nebo s konspirací, že každý long covid je ve skutečnosti následkem očkování proti COVID-19. Tomu ale nic nenasvědčuje! Long covid si nevybírá, postihuje jak očkované, tak neočkované. Očkování nicméně obecně riziko jeho vzniku statisticky může snížit (v populačním průměru) a často i zmírňuje jeho průběh.Někdy se můžeme setkat také s postvakcinačním syndromem, jehož projevy se mohou podobat postinfekčnímu long covidu a mnohdy se budou symptomaticky podobně léčit, ale jde o jinou diagnózu.
Největším rizikovým faktorem těžkého long je tedy zejména opakovaná nákaza virem.
U neočkované populace
Neočkované osoby mají statisticky spíše o něco vyšší riziko, že po prodělaném onemocnění COVID-19 budou čelit těžšímu průběhu infekce, a tedy i vyšší riziko následného rozvoje long covidu. Známé jsou případy lidí, kteří trpí long covidem ještě z doby před existencí očkování, z první vlny covidu, ale také případy těch, kdo nebyli nikdy proti covidu očkování a nakazili se některou z pozdějších variant a potíže se u nich rozvinuly až následkem infekce covid-19.
U očkované populace
U očkovaných je statisticky riziko vzniku long covidu o něco nižší. Odhady se různí, ale studie ukazují, že očkování může snížit pravděpodobnost výskytu long covidu. Přesto se i u očkovaných osob může long covid rozvinout.
Je očkování proti COVID-19 prevencí long covidu?
Očkování proti covidu riziko dlouhodobých závažných následků může snížit, ale zcela jej nevylučuje. Studie ukazují, že očkování nejen chrání před těžkým průběhem onemocnění, ale také snižuje pravděpodobnost, že se u lidí po prodělání infekce covid-19 vyvine long covid. Věc je ale stále předmětem výzkumu.
Např. studie The impact of vaccination on preventing long COVID in the Omicron era: a systematic review and meta-analysis uvádí, že kombinované riziko vzniku long covidu bylo u očkovaných osob oproti neočkovaným o 22–29 % nižší. A u osob pouze se základní očkovacím schématem ve srovnání s neočkovanými o 19 % nižší,
Co se týče konkrétních projevů long covidu, jiná studie se zaměřovala na to, zda očkování před infekcí mění výskyt následných neurologických post-akutních projevů infekce SARS-CoV-2 u hospitalizovaných i nehospitalizovaných pacientů s těmito projevy. Výsledky Vaccination prior to SARS-CoV-2 infection does not affect the neurologic manifestations of long COVID naznačují, že očkování před infekcí SARS-CoV-2 nemá vliv na neurologické projevy long covidu. Riziko jiných potíží, například plicních nebo kardiologických může ale očkování snížit. Roli hraje i mírnější průběh infekce, ke kterému očkování přispívá.
Co je to postvakcinační syndrom v kontextu covidu?
Postvakcinační syndrom (PCVS), anglicky také tzv. postvax nebo vax-injured je stav, kdy se po podání vakcíny proti COVID-19 objeví zdravotní potíže, které mohou připomínat příznaky long covidu – například stavy vyčerpání, dysautonomie, kognitivní dysfunkce… Tento stav je poměrně vzácný, ale děje se. Podle dostupných dat je počet případů postvakcinačního syndromu (po vakcině proti covidu-19) mnohonásobně nižší než počet případů long covidu vzniklého po infekci. I když je postvakciační syndrom zatím velmi málo prozkoumán, podle odborníků se obecně předpokládá, že symptomatická léčba bude mít podobný charakter jako u postinfekčního long covidu, v závislosti na konkrétních projevech.
Situace lidí, u kterých se po očkování proti covidu rozvinuly dlouhodobé zdravotní potíže, je obzvlášť složitá. Ačkoliv se jejich symptomy často podobají těm, které zažívají pacienti s postinfekčním long covidem a obě skupiny pacientů zažívají bohužel i podobně často bagatelizaci problému, postvakcinační syndrom je zatížen ještě větším stigmatem. Postvax pacienti čelí obecně výraznější míře psychologizace, zpochybňování i nedůvěry – ze strany okolí, ale často i samotných zdravotníků.
Zásadním problémem je skutečnost, že odborná a vědecká komunita se tomuto tématu systematicky nevěnuje. Kvůli absenci výzkumu, diagnostických kritérií i léčebných postupů zůstávají pacienti bez jasné pomoci. Do vzniklého vakua vstupují dezinformační aktéři, kteří tyto případy často zneužívají k šíření nepravdivých narativů – například že „všechny zdravotní problémy způsobují vakcíny“. To podkopává důvěryhodnost pacientů a zároveň dále odrazuje seriózní odborníky, kteří se kvůli obavám ze spojení s konspiracemi tématu raději vyhýbají.
Vytváří se tak začarovaný kruh – čím méně se postvakcinačním potížím věnuje seriózní pozornost, tím více prostoru dostávají mýty, a čím víc se téma stává doménou dezinformátorů, tím méně jsou ochotni se jím zabývat ti, kdo by mohli pacientům skutečně pomoci.Tento kruh je třeba prolomit: jasným vymezením vůči dezinformacím, ale zároveň otevřeným, empatickým a odborně poctivým přístupem k pacientům s postvakcinačními potížemi.
Studie institucí jako Yale University a Charité Berlín přinášejí důkazy o tom, že postvakcinační potíže jsou reálné, biologicky podmíněné stavy, které si zaslouží další zkoumání. Společný výzkumný přístup u postvakcinačního syndromu (PCVS) a long covidu by mohl pomoci oběma skupinám pacientů.
Proč postvakcinační syndrom vzniká?
Mechanismus vzniku těchto potíží není zatím plně objasněn. Odborníci se domnívají, že u citlivějších jedinců může vakcína vyvolat přehnanou imunitní reakci. Spekuluje se také o možnosti, že očkování může „aktivovat“ latentní postinfekční stav, který byl dosud podprahový – tedy nikoli vytvořit zcela nový problém, ale „aktivovat“ již existující riziko (např. reaktivací perzistujícího viru). Další možností je, že se u těchto lidí už dříve vyskytovala predispozice k autoimunitním onemocněním, které vakcína mohla spustit.
Pokud zaznamenáte přetrvávající zdravotní problémy po očkování, je důležité:
- Kontaktovat lékaře a popsat své potíže. Může být nutné provést další vyšetření.
- Nezůstávat sám se svými problémy – existují pacientské skupiny které se zabývají long covidem a nejdete v nich informace relevantní i pro postvakcinační potíže
- Přizpůsobit léčbu podle příznaků – například řešit konkrétní projevy, jako je bolest, reakce na potraviny, nebo třeba projevy dysautonomie.
Kdy je vhodné se nechat očkovat?
Očkování jedoporučeno i pro lidi, kteří již COVID-19 prodělali. Ochrana po prodělané infekci totiž s časem slábne, a vakcína ji může posílit. Ideální doba pro očkování je zhruba 3–6 měsíců po prodělání akutní fáze nemoci, pokud to zdravotní stav dovoluje, vždy je vhodné zvolit individuální přístup po konzultaci s lékařem.
Pro lidi, kteří long covidem nebo nějakým imunitním onemocněním již trpí, očkování proti covidu nemusí být ale vždy bezpečnou volbou. Vždy je potřeba zvážit individuální zdravotní situaci a vhodnost očkování konzultovat s ošetřujícím lékařem.
Je očkování stále bezpečné a doporučené?
Ano, pro většinu populace je očkování proti covidu stále považováno za bezpečné a jeho přínosy výrazně převažují nad riziky, a to i při zohlednění vzácných případů postvakcinačních problémů. Vakcíny zachránily miliony životů před těžkými průběhy s hospitalizací v prvních letech pandemie. Vždy je ale potřeba posoudit individuální situaci konkrétního pacienta.
Pokud jste zatím zdraví, určitě očkování proti covidu po konzultaci s lékařemzvažte. I když existuje určité riziko postvakcinačních komplikací, dostupná data ukazují, že očkování v průměru a populačně snižuje pravděpodobnost dlouhodobých zdravotních problémů, pokud byste se nákaze covidem nevyhnuli.
Co je nejlepší prevencí long covidu?
Závěrem je důležité zdůraznit, že prevence nákazy je jedním z nejlepších způsobů, jak snížit riziko vážného průběhu covidu i long covidu.
Platí tedy, pokud právě probíhá vlna zvýšené nemocnosti covidem, je vhodné omezit rizikové kontakty, důsledně větrat, dbát zvýšené hygieny, omezit pobyt v přeplněných místech a například k lékaři nebo do hromadné dopravy nosit respirátor. Jak se chránit před (re)infekcí a jak organismus se co nejvíce podpořit, pokud se nákaze covidem nevyhneme se dočtete v článku „Prevence akutní infekce a long covidu“.
