Často kladené otázky – long covid (postcovidový syndrom)

podrobná odpověď:

Long covid, nebo také postcovidový syndrom či postakutní následky covidu (PASC), popisuje stav, kdy se po prodělané infekci SARS-CoV-2 objevují přetrvávající nebo nově rozvinuté zdravotní potíže. Tyto problémy mohou trvat měsíce, v některých případech i roky, a zásadně ovlivňují každodenní život pacientů.

Aby se stav mohl označit jako long covid (podle definice WHO), musí se příznaky objevit do 3 měsíců po počáteční infekci, trvat alespoň 2 měsíce a zároveň nesmějí být vysvětlitelné jinou diagnózou.

Jde o tzv. multisystémový stav — postihuje více orgánových systémů najednou, vědci popsali přes 200 možných příznaků. Pro evidenci se používá diagnóza U09.9 – stav následující po onemocnění COVID-19, blíže neurčený.

Těžší formy dokážou pacienty zcela vyřadit z běžného života, v nejzávažnějších případech vede long covid až k plné invaliditě.

Více se dočtete v článku: Co je long covid?

Základní souhrn naleznete též na webu NZIP

podrobná odpověď:

Příznaky se u každého liší a mohou se v čase měnit. Mezi nejčastěji hlášené patří:

• Výrazné vyčerpání (fatigue) nezmizející odpočinkem a intolerance aktivity
• Kognitivní potíže – problémy s pamětí a soustředěním (tzv. mozková mlha)
• Bolesti hlavy, kloubů a svalů
• Bolesti na hrudi, bušení srdce (palpitace)
• Poruchy spánku
• Závratě, neurologické potíže, ortostatická intolerance
• Zažívací potíže
• Přecitlivělost na světlo, zvuky, pachy nebo teplotu
• MCAS a histaminová intolerance
• PEM/PESE – nepřiměřené zhoršení stavu po fyzické nebo duševní aktivitě

Symptomy mohou kolísat a zhoršovat se po fyzické nebo duševní aktivitě, (dřívě bežně tolerované), což je známé jako nepřiměřené pozátěžové zhoršení zdravotního stavu(PEM/PESE). 

Těžší formy mohou člověka zcela vyřadit z běžného života, v krajních případech vést až k úplné invaliditě. Long covid postihuje stovky milionů lidí po celém světě a často se symptomaticky podobá se jiným postinfekčním syndromům (například ME/CFS).

Časté jsou také přidružené stavy: dysautonomie, MCAS, fibromyalgie, neuropatie tenkých vláken nebo autoimunitní projevy.

Pokud příznaky trvají déle než 3 měsíce a omezují běžný život, doporučuje se konzultace se specializovaným postcovidovým centrem.

Více se dočtete v článku: Co je long covid?

podrobná odpověď:

Biomarkery pro jednoznačnou diagnostiku zatím nejsou dostupné. 

Jde tedy o  tzv. diagnózu per exclusionem (vyloučení jiných příčin).

 Diagnóza se zakládá na:

• Podrobném rozhovoru a anamnéze
• Potvrzeném prodělání covidové infekce
• Přetrvávajících nebo nových obtížích po 3 a více měsících
• Vyloučení jiných příčin (srdečních, plicních, neurologických aj.)

Z konkrétních vyšetření se využívají: krevní testy (zánětlivé markery, krevní obraz, vitamíny D a B12, imunologické markery), EKG, Holter, spirometrie, neurologická vyšetření a zobrazovací metody (MRI). Vhodným  nástrojem je též NASA-lean test (test pasivního stoje) k zachycení ortostatické intolerance a POTS. Pro podrobnější diagnostiku je možné také použít různé diagnostické dotazníky. Stav po covidu se eviduje pod kódem U09.9.

podrobná odpověď:

Protože jde o multisystémový stav, neexistuje jeden lék. Přístupy se kombinují:

1. Režimová opatření – klíčový je často pacing (hospodaření se silami a prevence přetížení), kvalitní spánek a vyhýbání se spouštěčům zhoršení.
2. Symptomatická léčba – cílená léková opatření, dle konkrétních potíží pacienta, 
3. Rehabilitace – velmi jemná, šetrná fyzioterapie přizpůsobená stavu. Pozor: klasické intenzivní cvičení může stav zhoršit!
4. Psychologická a kognitivní podpora – práce s úzkostí, případně pomalé opatrné  trénování kognitivních funkcí.
5. Doplňky a podpůrná léčba – individuálně dle příznaků.

První instancí v českém zdravotním systému je praktický lékař, který posoudí váš stav a může vás odeslat ke specialistům nebo přímo do postcovidové ambulance.

Více o tom, kam se při pozření na long covid (postcovidový syndrom) obrátit se dočtete v článku v sekci pro pacienty.

podrobná odpověď:

První instancí v českém zdravotním systému je praktický lékař, který posoudí váš stav a může vás odeslat ke specialistům nebo přímo do postcovidové ambulance.

1. Praktický lékař – první zastávka. Posoudí váš stav a může vás odeslat ke specialistům nebo do postcovidové ambulance.
2. Specialisté dle symptomů – neurologie, kardiologie, imunologie, pneumologie a další dle dominujících příznaků.
3. Postcovidová ambulance – k návštěvě je zpravidla nutná žádanka. Aktuálně fungující ambulance v ČR najdete v samostatném článku na našem webu.

V těžších, multisystémových případech je vhodné žádat o vyšetření ve specializovaném pracovišti. Část pacientů, kteří v našem veřejném zdravotnictví nenachází podporu, hledá pomoc u soukromých klinik nebo specialistů v zahraničí.

Více o tom, kam se při pozření na long covid (postcovidový syndrom) obrátit se dočtete v článku v sekci pro pacienty.

podrobná odpověď:

Studie ukazují, že až 85 % pacientů s long covidem prodělalo mírnou infekci bez hospitalizace. Long covid se může rozvinout i tehdy, když infekce proběhla jen jako trochu horší nachlazení, nebyly přítomny horečky, pacient nebyl hospitalizován – nebo infekci ani nezaznamenal a zjistil ji až z protilátek.

Potíže se mohou projevit bezprostředně po odeznění akutní fáze, nebo až po několika týdnech či měsících. Nejčastěji jsou postiženi lidé ve věku 36–50 let, statisticky častěji ženy.

Doporučení: Sledujte své tělo i po lehkém průběhu infekce, nevracejte se překotně k plné aktivitě a při přetrvávajících potížích vyhledejte lékaře.

podrobná odpověď:

Studie ukazují, že u očkovaných bylo riziko vzniku long covidu o 22–29 % nižší než u neočkovaných. Ochrana ale není absolutní ukazuje se třeba, že proti neurologickému charakteru postcovidových potíží dobře nechrání – neurologické projevy (mozková mlha, kognitivní potíže) se dle studie vyskytují u obou skupin srovnatelně. Riziko plicních nebo kardiologických komplikací očkování snižuje výrazněji.

Roli hraje i to, že očkování přispívá k mírnějšímu průběhu akutní infekce. Největším rizikovým faktorem těžkého long covidu je opakovaná nákaza virem.

Více o roli očkování najdete v článku “Long covid a očkování”

podrobná odpověď:

Long covid může vzniknout po infekci virem SARS-CoV-2 bez ohledu na vakcinační status. Očkování riziko vzniku některých subtypů long covidu (např. plicního) statisticky snižuje, ale neznamená, že očkovaní jsou zcela chráněni.

Tvrzení, že každý long covid je ve skutečnosti postvakcinační syndrom, není podloženo dostupnými daty a odvádí pozornost od skutečných příčin potíží pacientů. Postvakcinační syndrom je samostatná diagnóza.Více se o tomto tématu dočtete v článku “Long covid a očkování”

podrobná odpověď:

Postvakcinační syndrom je reálný, i když poměrně vzácný stav. Příznaky mohou zahrnovat přetrvávající únavu, dysautonomii nebo kognitivní dysfunkci – tedy projevy podobné postinfekčnímu long covidu.

Počet případů postvakcinačního syndromu je podle dostupných dat mnohonásobně nižší než počet případů long covidu vzniklého po infekci. Přístup k symptomatické léčbě bude pravděpodobně obdobný – individuálně dle konkrétních příznaků.

Více se o tomto tématu dočtete v článku “Long covid a očkování”

podrobná odpověď:

Přibližně 65 % lidí s long covidem uvádí dopad na každodenní život, asi 20 % uvádí velmi výrazné omezení – zvládají jen sebeobsluhu a v lepších dnech lehčí práci z domova. Nejzávažněji postižení jsou upoutáni na lůžko s intolerancí světla, zvuků i vůní.

Nemoc má velmi proměnlivý charakter: pacient může mít lepší fáze, kdy toho zvládne více, a pak přijde náhlý propad. Přibližně třetina nemocných má závažné potíže již 3 roky a déle.

podrobná odpověď:

Podrobnější statistiky pro Českou republiku zatím neexistují. Na základě zahraničních dat lze odhadovat, že v ČR trpí nějakou (třeba i lehčí) formou long covidu okolo stovky až nízkých stovek tisíc lidí. Výrazně postižených může být v nižších až vyšších desítkách tisíc.

Skutečná čísla jsou pravděpodobně spíš vyšší – kvůli nízkému povědomí jsou potíže pacientů stále často psychiatrizovány a bagatelizovány a většina nemocných není správně diagnostikována.

podrobná odpověď:

Statisticky jsou nejčastěji postiženy ženy v produktivním věku (30–50 let), ale long covid se nevyhýbá žádné skupině.

Typický průběh v kontaktu se zdravotním systémem:

1. Pacient prodělá covid v domácím léčení – třeba jen jako trochu horší chřipku.
2. Při návratu k běžnému životu zjistí, že tělo „nefunguje normálně“. Navštíví praktického lékaře, dostane ujištění, že to přejde.
3. Nepřejde. Přidávají se další symptomy. Nastupuje kolotoč vyšetření u specialistů (kardiologie, neurologie, revmatologie…) – na každé se čeká měsíce, výsledky bývají normální.
4. Po letech vyšetřování se stírá i zjevná souvislost s covidem. Pacient přichází o schopnost pracovat.
5. Řeší dlouhodobou pracovní neschopnost a případně žádost o invalidní důchod, z pohledu pacientů jde o velmi obtížný proces s nejistým výsledkem.